Při svačině nebo třeba během oběda si často vyprávíme o tom, co kdo dělá a čím se baví ve volném čase. Zjistili jsme, že i naše dvě nové pracovnice mají zajímavé koníčky a poprosili jsme je, aby nám
o nich něco pověděly. Seznámili jsme se tak s činností dobrovolných hasičů z Bohuslavic a shlédli fotografie a videa z různých soutěží. Ve druhé přednášce jsme se dozvěděli mnoho zajímavého
o chovu Achatin, což jsou velcí afričtí šneci. Kromě fotografií jsme mohli vidět i živé Achatiny. Někteří klienti si je i vytáhli z krabice a nechali lézt po ruce.
Vloni jsme v rámci příměstského tábora navštívili Svíčkárnu Rodas. Akce měla úspěch, tak jsme se ji rozhodli zopakovat. Stejně jako v červenci, mohli jsme si i tentokrát vyrobit vlastní svíčky, nabarvit je, nebo si namíchat různé druhy soli do koupele. Někteří toho využili k výrobě vánočních dárků. Ti z nás, kteří nechtěli navštívit svíčkárnu, dali o dva dny později přednost výletu do nedaleké Olympie, aby si prošli obchody a případně nakoupili také vánoční dárky.
Ve čtvrtek 13. listopadu jsme vyrazili za kulturou. Pravidelně navštěvujeme veřejné zkoušky Moravské filharmonie, ale teď jsme museli z různých důvodů dvakrát vynechat. O to více jsme se těšili. Vyslehli jsme „Doteky minulosti a přítomnosti „ Pavel Blatný - Prosby a odpuštění, Jiří Pauer - Koncert pro fagot a orchestr. Byl to pro nás velký zážitek a těšíme se na další.
Rádi navštěvujeme dopolední filmová představení v Cinestaru Olomouc. Kromě zajímavých filmů je zde i příležitost získat ve slosování zajímavou cenu. Několikrát už někdo z nás vyhrál dárkový koš a pak se rozdělil s ostatními ve stacionáři. Dnes jsme shlédli film „ Andělé všedního dne“. Ve slosování jsme sice úspěšní nebyli, ale třeba bude mít někdo z nás štěstí příště, až půjdeme na film „Pohádkář.“
Od začátku září jsme navštívili již dvě kulturní akce. Byli jsme dvakrát v Cinestaru na filmu „Zejtra napořád“ a na pohádce „Tři bratři“. Před každým promítáním probíhá slosování o různé ceny. I tentokrát hlavní cenu, dárkový koš, vyhrála jedna z našich klientek.Třetí kulturní akcí byla pro nás tradiční návštěva veřejné zkoušky Moravské filharmonie. Naposledy jsme byli na zkoušce někdy v květnu, tak to bylo pro nás příjemné vidět zase známé tváře v řadách orchestru.
Po srpnové pauze jsme opět vyrazili do ulic. Jako první cíl jsme si vybrali Vlastivědné muzeum, kde probíhá výstava 1. SVĚTOVÁ VÁLKA ke 100 letému výročí od jejího vypuknutí.
Pro letošní týdenní rekondiční pobyt jsme si již loni zarezervovali místo v hotelu Sola Gratia v Bystřici pod Hostýnem.
Celý týden nás provázelo jedno téma: „Cesta kolem světa“ a my jsme tak mohli virtuálně navštívit Paříž i Havaj.
I letos jsme po loňských zkušenostech netrávili většinu času na jednom místě, ale podnikli jsme výlety do okolí. Tentokrát jsme vyrazili na sv. Hostýn, do městečka Bystřice pod Hostýnem a na zámek v Holešově, kde nás svým výkladem provázel milý kastelán.
Pokud jsme trávili čas v areálu hotelu, pořádali jsme různé soutěže, sportovní hry a havajský večer s bubnováním, který proběhl poslední den před odjezdem.
Po návratu z rekondičního pobytu v Bystřici pod Hostýnem jsme zbytek měsíce července věnovali hlavně výletům a poznávání zajímavostí nejen našeho kraje.
V rámci letního příměstského tábora jsme první týden navštívili Šternberský hrad, shlédli představení v Cinestaru Olomouc a absolvovali komentovanou prohlídku pamětihodností našeho města. Fyzickou kondici jsme si zlepšovali při sportovním dnu zpestřeném opékáním buřtů ve venkovním krbu u nového posezení v areálu naší zahrady.
Následující týden jsme navštívili Moravský kras, osvěžili se v olomouckém aquaparku a podnikli výlet a procházku kolem Plumlovské přehrady.
Ve třetím týdnu jsme se projeli výletní lodí po Brněnské přehradě, obdivovali jsme Horizont Bystrovany, ve svíčkárně RODAS jsme načerpali inspiraci pro práci v dílnách a ani letos jsme si neodepřeli návštěvu ZOO na sv. Kopečku.
V závěru července jsme se podívali do leteckého muzea v Olomouci, navštívili ZOO Lešná
a osvěžili se v aquaparku v Bohuňovicích.
Letní sezonu ve stacionáři jsme zakončili grilováním v zahradě JITRA.
Konečně jsme díky pěknému počasí mohli vyrazit někam ven. Napadlo nás, že bychom si zazpívali s klavírem, který je k dispozici v altánku v parku a při té příležitosti bychom si dali něco dobrého v kavárně u Fontány na zahrádce.
Dostali jsme vynikající tip, jak příjemně strávit jedno úterní dopoledne. Svíčkárna se nachází nedaleko městské části Holice. Přestože je v prvním patře budovy bez výtahu, personál byl velice ochotný a pomáhal nám do schodů. Po úvodní přednášce a krátkém videu jsme si každý mohli obarvit svíčky, namíchat různé druhy soli do koupele a prohlédnout si již hotové zboží k prodeji. Velice příjemnou atmosféru ještě zpestřovali dva velikánští papoušci, kteří létali po celé místnosti, a jeden dokonce mluvil. Této akce se zúčastnili pouze pánové. Dámy měly v programu něco jiného, ale již domluvily, že svíčkárnu taky brzy navštíví.
www.rodas-olomouc.cz
Jednou za čas probíhá v olomouckém CineStaru dopolední promítání. Pro nás je to ideální příležitost, protože jinak se promítá až v odpoledních hodinách. Dopoledne jsme byli v kině už dvakrát. Viděli jsme filmy Něžné vlny a Babovřesky 2 a teď potřetí nové zfilmování Angeliky.
Na minulé poradě jsme odhlasovali, že navštívíme OC Haná, kde jsme ještě nikdy nebyli.Rozdělili jsme se do několika malých skupinek. Někteří si odhlásili v Jitru obědy a naobědvali se ve fast foodech . Někteří si dali v místní cukrárně nějaký zákusek a někdo se jen tak „kochal“ zbožím v obchodech, nebo si něco koupil.
Stali se z nás již pravidelní návštěvníci těchto generálních zkoušek. Máme vždy vyhrazena místa v první a druhé řadě. Člověk, když vidí přicházet členy filharmonie na svá místa na podiu, tak má pocit, jakoby to byli již staří známí. Pokaždé je to příjemný zážitek. Už se těšíme na další veřejnou zkoušku.
Po dlouhé době jsme opět navštívili Vlastivědné muzeum v Olomouci. Výstava „Od kolébky ke hrobu“ je zajímavá hlavně tím, že se jedná o různé příběhy a předměty z našeho kraje především z Hané. Například jaké postupy se používaly tehdy v porodnictví a jaké se při něm používaly nástroje. Při pohledu na tyto nástroje ve srovnání se současnou medicínou leckomu běžel mráz po zádech. Náboženské rituály, které provázely člověka od kolébky ke hrobu, byly nedílnou součástí tehdejší doby.
Po velmi dlouhé době jsme navštívili Muzeum umění, kde probíhala výstava celoživotního díla malíře Káji Saudka. Doprava do výstavního sálu byla trochu dobrodružnější, protože nás pracovníci muzea museli svézt nákladním výtahem, kterým obyčejně vozí exponáty. Výstava ale stála za to. Kája Saudek je skvělý malíř. Obdivovali jsme jeho komiksy, ilustrace k filmům (např. Kdo chce zabít Jessii, Čtyři vraždy stačí drahoušku), návrhy na reklamu a ostatní obrazy. Všechny jeho obrazy jsou propracované do sebemenšího detailu, originální a dost vtipné. Výstava se nám všem moc líbila.
Tentokrát jsme podnikli netradiční akci pouze pro pány, Domluvili jsme se, že navštívíme
naši oblíbenou cukrárnu Sněhurka, probereme „pánské“ záležitosti a dáme si něco dobrého. Ve velmi příjemném prostředí jsme ochutnali zákusky, výborné chlebíčky a probírali témata, jako např. sportovní výsledky, politiku, filmy a další „pánské“ otázky. Posezení bylo pro nás obohacující a příště už zase můžeme podniknout nějakou akci společně se ženami.
Tento měsíc jsme založili zajímavou tradici – chodíme si poslechnout poslední (neboli generální) zkoušku Moravské filharmonie před večerním koncertem. Zkouška je určena
pro veřejnost, odehrává se dopoledne. Hudebníci sice nehrají ve slavnostním oblečení jako při večerním koncertu, ale jinak náš zážitek nebyl ničím ochuzen. Mnozí z klientů se takového koncertu doposud nezúčastnili. Někteří měli nedůvěru k tomu, že tam uslyší vážnou hudbu, ale zážitek výrazně překonal obavy. Seděli jsme v prvních řadách, hudebníky jsme měli takřka na dosah a hudba byla krásná. Určitě chceme v této nově založené tradici dál pokračovat.
V JITRU je nejoblíbenějším dnem v týdnu úterý. Každé úterý je totiž v JITRU akční. Vyrážíme do města na výstavy, do restaurace nebo jen tak na kafe. A tentokrát jsme navštívili Tyflocentrum.
Tyflocentrum poskytuje sociální služby lidem nevidomým a slabozrakým. Obě sociální služby, Tyflocentrum i JITRO patří mezi nestátní neziskové organizace. „Cílem návštěvy bylo seznámení se s další neziskovou organizací, která v Olomouci působí“ řekla ředitelka JITRA.
V Tyflocentru nás mile přivítali. Pro představu, co všechno nevidomí lidé potřebují k zvládání běžného samostatného života, jsme shlédli film, s hlavním hrdinou Petrem, který popisoval svůj den a putování Olomoucí s bílou holí. „Je to moc zajímavé, dozvědět se, jak nevidomí lidé žijí a jak jim můžeme pomoci, třeba na ulici “, řekla jedna z klientek JITRA.
Po filmu jsme si nasadili klapky na oči. Vyzkoušeli jsme si chůzi s bílou holí, trénovali jsme naše smysly poznáváním vůní a skládáním geometrických tvarů hmatem. Zahráli jsme si hry upravené pro nevidomé lidi, jako jsou „Člověče, nezlob se“ a stolní tenis s ozvučeným míčkem a snažili se číst hmatové obrázky.
Zjišťovali jsme, jaké aktivity nevidomí lidé v Tyflocentru dělají a porovnávali je s tím, jak trávíme čas v denním stacionáři v JITRU. Jste zvědaví, na co jsme přišli? Lidé s mentálním postižením, lidé se zrakovým postižením stejně jako všichni ostatní lidé se zajímají o kulturu, chodí na výstavy, na koncerty. Milují vycházky do přírody, výlety na pěkná místa. Zúčastňují se besed se zajímavými lidmi. Baví je smysluplná práce třeba v keramice nebo v košíkářské dílně. Aby lidé s postižením zvládali svůj život samostatně a mohli využít všech možností, které život nabízí, potřebují různé pomůcky případně asistenci druhého člověka.
Návštěva Tyflocentra nás obohatila o poznání života lidí, které vídáme ve městě s bílou holí. Budeme rádi, když lidé z Tyflocentra přijmou pozvání k nám do JITRA.
Další dámská jízda v JITRU. Tentokrát Mini Bazar! Pro nás ženy to byla přímo výzva. Která jsme měly co ve skříni, co už nenosíme, ať už z různých důvodů, že je nám to malé nebo naopak velké nebo na tenhleten kousek zrovna už několik let nemáme náladu. Jenže kam s ním? Vyhodit je nám ho líto, a tak zabírá místo ve skříni. Tak šup s ním do bazaru! Kousků se sešlo opravdu hodně, různých velikostí, takže která z nás si chtěla šatník obnovit, přišla si na své. Některé z nás mají také zánovní kabelky, halenky pro slavnostní příležitost nebo hezké tričko. V nabídce se objevily také šperky, obaly na mobily a dokonce kniha.
Sice dámská jízda, ale přibraly jsme i dva muže. Jeden z nich ten ženský mumraj v závěru okomentoval slovy: „teda tak už jsem se dlouho nepobavil“.
O tom, že akce měla úspěch není pochyb. Holky už plánují další vítr v šatníku. On vlastně ten náš bazar neskončil. I v dalších dnech se objevují různé kousky od různých lidí pod heslem „bazar stále trvá“.
A s tím, co si nikdo nevybral zajdeme do střediska sociální pomoci. Tak je možné, že uděláme radost i dalším lidem. Jedna z účastnic Mini Bazaru na druhý den ráno jistě nemohla dospat, protože okamžitě po příchodu do JITRA nadšeně zvolala: „ta včerejší akce, byla fakt super!“.
Dámy se rozhodly, že si uspořádají svůj vlastní „Beauty Day“ přímo ve stacionáři. Pánové byli proto nuceni vymyslet si nějaký náhradní program. Rozhodli se pro cukrárnu. Zní to sice neobvykle, ale akce se velmi vydařila a zákusky byly vynikající. Po návratu pánové pochválili vydařený facelift svých kolegyň.