Srdečně zveme na tradiční předvánoční punčování v pondělí 21.11. a v úterý 13.12.2016 na Horním náměstí v Olomouci.
„Nejmenší opičky světa“ - tak se jmenuje netradiční výstava, která probíhá ve Vlastivědném Muzeu. Kromě opiček jsme měli možnost vidět také různé druhy hadů, želv, pavouků, žab, ale také králíků a morčat.
Návštěva jeskyní je pro nás vždycky adrenalinem. Bezbariérová jeskyně s vybudovanou trasou pro imobilní návštěvníky je unikátní věc.
Ve všech jeskyních, kde jsme již byli, byla teplota celkem snesitelná, i když si každý nějakou tu mikinu musel vzít . Jeskyně Výpustek je pověstná svou vlhkostí a v závěru prohlídky už byla taková zima , že někteří pracovníci stacionáře přehodnotili své „ hrdinství“ se neobléci a byli rádi , že prohlídka skončila. Uživatelé byli tak zabaleni do oděvů, že by si mohli prohlídku hned zopakovat.
Na závěr taková zdánlivá náhoda: Od paní průvodkyně jsme se v závěru prohlídky dověděli, že jeskyně má i své stinné stránky a smutné příběhy. Jedním z nich je legenda o 14 poutnících z Olomouce, kteří někdy v dávné minulosti jeskyni navštívili a už nikdy nebyli nalezeni. My jsme si uvědomili, že nás je také 14 a jsme z Olomouce. Naštěstí jsme tuhle informaci obdrželi až u východu, který navíc paní průvodkyně již otvírala, takže jsme si oddychli, že jsme venku.
Pobyt ve vířivce, páře a pak si zaplavat, to je pro nás docela vzácné. Teplota vody v aquaparku je oproti teplotě vody na plaveckém stadionu docela fajn, takže drkotání zubů nepřichází v úvahu.
Komedie „ Jak se zbavit nevěsty“ byla zábavná. Hlavní cenu (dárkový koš) během losování poprvé nevyhrál někdo ze seniorů, ale naše zbrusu nová kolegyně. Takže my, co chodíme do cinestaru už dlouho a hecujeme se, máme opět smůlu J.
Prohlídka interiéru kterékoliv národní památky je pro naši imobilnější skupinu vždycky vzácnost. Většina prostor různých památek je pro nás nepřístupných. Nezbývá nám proto, než si sem tam zopakovat prohlídku zámků nebo hradů v dostupné vzdálenosti, kde jsme již byli.
Každé pondělí zůstáváme ve stacionáři. Máme zde na zahradě několik útulných posezení s ohništěm a venkovním krbem. Opekání špekáčků je příjemné nejen chuťově, ale všichni se sejdou u ohně, a baví se, což je uprostřed města poměrně unikátní.
Jedna z pracovnic denního stacionáře je zároveň členkou týmu dobrovolných hasičů v nedalekých Bohuslavicích. Jako doprovodný program k opékání nám předvedla různé hasičské dovednosti s hadicí . Takže kdyby se nám opékání nějak „vymklo“ , tentokrát neměl požár nejmenší šanci.
V době letních prázdnin je návštěva kterékoliv ZOO sázkou do loterie. Davy rodin, téměř ucpané vnitřní pavilony, ale měli jsme tentokrát kliku, návštěvníků v ZOO bylo tak akorát. ZOO na Sv. kopečku je naší tradiční destinací, takže jsme byli rádi, že vypadneme z města a nemusíme jezdit někam moc daleko.
Do nedávno zrekonstruovaného rozária jsme vyrazili již podruhé, ale v obměněné sestavě. Příroda uprostřed města vždycky potěší, k tomu není dalšího komentáře potřeba.
Předchozí den jsme si udělali siestu na zahradě a opekli si špekáčky. Jedním z dalších návrhů na „rozlučkové“ posezení před létem byl společný oběd v některé z olomouckých z restaurací. Nakonec jsme usoudili, že by to bylo organizačně a časově nereálné, proto jsme zvolili variantu : cukrárna - káva, poháry, zákusky atd. Cafe u Mahlera je naše tradiční a nejoblíbenější kavárna, kde nám vždy vyšli vstříc. Měli jsme sice rezervovaný salonek, protože nás bylo více než obvykle, ale obsluha nám nakonec sama navrla místa na venkovní zahrádce, kde jsme se cítili rozhodně příjemněji. Poklábosili jsme a pak se pomalým tempem vydali po vlastní ose zpět do stacionáře na oběd. Rozloučili jsme se s některými , ale ne na dlouho. Většina z nás jede na konci července na společný ozdravný pobyt, kam se už velice těšíme.
V poslední době se s návštěvou kulturních akcí v rámci našich výletů doslova roztrhnul pytel. Do kina chodíme často, ale na tuto komedii jsme se velice těšili , protože spousta lidí v našem okolí nám jí doporučovala.
V losování o několik menších a jednu hlavní cenu těsně před promítáním byli úspěšnější opět senioři , se kterými společně pravidelně navštěvujeme dopolední promítání. Série čekání na výhru hlavní ceny se tedy prodlužuje, ale bereme to s humorem :-)
Balet Globa tradičně pořádal celovečerní program, kterého jsme se tradičně zúčastnili i my, hudební kroužek Jitra. Vybrali jsme pár českých a moravských lidovek. Tentokrát jsme měli dva výstupy, takže jsme repertoár rozšířili o písně Michala Hrůzy a skupiny Ready Kirken. Tradiční akce se netradičně konala v sále RCO namísto Moravského divadla. Předchozí Duše v pohybu vždy moderoval pan Vlastimil Harapes, kterého letos nahradil mladý sympatický moderátor
Slavnou komedii „ Sluha dvou pánů“ jsme si nemohli nechat ujít. Někteří z nás znají nezapomenutelnou verzi s Miroslavem Donutilem , toho času hercem Národního divadla. Proto nás docela zajímalo srovnání s představením v podání herců Moravského divadla v Olomouci. Nutno říct, že to bylo vynikající.
Konečně jsme se vypravili do nově zrekonstruovaného rozária. Počasí nás odrazovalo již od rána, kdy bylo pod mrakem a už jsme přemýšleli o náhradním programu. Nakonec jsme to riskli, počasí nám vyšlo vstříc, dokonce i chvíli svítilo slunce. Rozárium spolu s botanickou zahradou je pro nás příjemná oáza klidu a přírody v centru města.
O této akci jsme se dozvěděli na poslední chvíli. U olomouckých hasičů jsme nebyli poprvé. Tentokrát měla naše návštěva akční charakter. Během exkurze, kdy si hasiči rozebrali jednotlivé skupinky školáků, nás a zájemců z řad veřejnosti, byl vyhlášen poplach a následně proběhl výjezd hasičské jednotky k zásahu. Doslova jsme žasli, jak rychle hasiči sjeli dolů po tyčích, ke svým vozům a jak rychle byla celá jednotka pryč. To vše netrvalo déle než jednu minutu.
Nakonec jsme se občerstvili v nedaleké cukrárně zmrzlinou.
V olomouckém muzeu veteránů jsme nebyli poprvé. Jediná naše smůla je, že muzeum nemá výtah a nemůžeme si prohlédnout exponáty v 1. patře.
Vlastivědné muzeum patří mezi tradiční místa , kam často a rádi vyrážíme.
Protože máme ještě v živé paměti výstavu , která probíhala v Galerii Šantovka , s názvem „Katastrofy lidského těla“ , výstava v muzeu „Oblečme obra Drásala“ nás skutečně přilákala.
V dopoledních hodinách probíhalo v Moravském divadle baletní představení pro základní školy . Název „Broučci“ vypovídal , že tohle představení bude určené spíš pro nižší třídy ZŠ ,ale i tak to bylo úžasné a jsme rádi ,že jsme v divadle byli.
Rozdělili jsme se do dvou skupin. Jedna skupina si naplánovala Cinestar, kde shlédla promítání muzikál „Decibely lásky“.
Druhá skupina vyrazila jen tak do města. Jak už to bývá, opět jsme neodolali pokušení občerstvit se v nějaké cukrárně, nebo kavárně. Café u Mahlera je naší tradiční zastávkou, kde je vždy velice vstřícná a usmívající se obsluha.
Zkáza krásou – Dokument o Lídě Baarové je trochu náročnější téma. Proto nás šlo jen pár, převážně ti, kteří viděli film „Lída Baarová“.
Tradičně probíhalo losování o různé ceny a „tradičně“ hlavní cenu nikdo z nás řad nevyhrál.